Na tuto lekci, a na celý tématický úsek o obsahu, jsem se moc těšil. Konečně se totiž dostáváme od technické nudy k jádru blogování. Teď už ale máme svůj blog. Můžeme se pustit do tvorby úžasného a velkolepého díla.
Publikum
Jediná a nejdůležitější věc, kterou si musíme na začátku ujasnit. Uvědomte si, kdo je váš čtenář a co ho zajímá.
Z předešlých kapitol už víte, že musíte mít zaměření. Jasně, že moje zubařka může mít vášeň ve vážné hudbě. Ať mi o tom ale nevypráví, protože kvůli tomu jsem za ní nepřišel. Kdyby mě to hodně zajímalo, šel bych do opery. Pokud jsem u zubařky, mám úplně jiný problém a jiné starosti, které chci řešit. Podobné je to s vaším blogem. Takže jestli už máte své téma blogu, pak si taky dokážete odpovědět, kdo je vaším čtenářem. Co ho trápí? Co ho frustruje?
Nemusíte mít vyloženě sepsanou personu. Můžete si klidně představit konkrétní osobu, která vás sleduje.
Jeden z nejúspěšnějších blogerů na světě se každý den schází s někým z jeho čtenářů. Pokaždé je to někdo jiný. Jeho cíl je neztratit kontakt s publikem. Žádnou personu pak nepotřebuje. Má z první ruky, co jeho čtenáře trápí. Také se dozví spoustu tipů na další obsah a jakým směřem témata dál směřovat.
Na úplném začátku nikoho takového nemáte. Nevadí. Zkuste si představit sami sebe v oblasti, o které chcete psát. Co máte společného s ostatními nadšenci v oboru?
Na tomhle základě teprve začněte určovat, co na vašem blogu bude a jaké sociální sítě budete používat. Pokud majitelka blogu o bydlení poradí majiteli blogu o programování používat Pinterest, nebude to fungovat.
Od čtenářů se odvíjí všechno. Články, vzhled i produkty, které chcete nabízet. Statusy na sociálních sítích. Postoj na osobních setkáních.
Znalosti
Jedna z nejčastějších obav blogerů. „Je tolik lidí, kteří o tématu ví víc než já!“
Vážně je to strašně jednoduché. Snažte se pouze být nápomocní. Věřte nebo ne… Nejúspěšnější profesionálové toho neví zas až tolik, kolik si asi představujete. Vždy tu budou lidé, kteří o tématu ví víc než vy. Vždy tu ale také budou lidé, kteří o tématu ví méně než vy a pro takové jste tu vy. Ani to ale není podmínkou.
Můžete být klidně úplný zelenáč a v oboru zrovna dnes začínat. Informace a znalosti se dají zpochybňovat. Nikdo ale nemůže zpochybňovat vaší upřímnou snahu být nápomocní.
Pokud se budete snažit o tohle, nikdo na vás nemůže. Když se spletete, uznáte to, ale nic moc dalšího se nestane. Lidé vás dál budou sledovat pro váš upřímný zájem o obor a pomoc čtenářům.
Zkuste si to říct nahlas:
„Vím o tom zatím málo, ale nepřestávám se učit. Co se naučím, to předávám ostatním, kteří možná také začínají. Snažím se jim pomoci, protože v začátcích se každá pomoc hodí a tohle téma mě upřímně zajímá.
Možná dělám chyby. Tím spíš je ale chci sdílet, aby ostatní nemuseli dělat ty samé.“
Proti tomu zkrátka nikdo nemůže říct ani popel. I bez znalostí z oboru může být váš přínos neocenitelný.
Emoce
Máte řidičák a řídíte? Možná jste si všimli, že dynamika vaší jízdy je dost závislá na hudbě, která zrovna v autě hraje. Někde jsem dokonce četl, že jeden manžel pozná, co manželka poslouchá za hudbu, když jede v autě před ním.
Napsal jsem za život článků, že je nikdy nespočítám. Asi by to byla slušná hromádka knih, dát je na sebe. Jedno jsem za tu dobu vypozoroval. Vaše rozpoložení se v textu odrazí jako otisk. Vaše naladění půjde v delším textu nepochybně poznat. Vaši čtenáři na to zareagují, aniž si to uvědomí. Neřeknou vám, že jste u textu brečeli, ale řeknou vám, že ten článek je „silný“. Jindy řeknou, že dlouho se takhle u článku nezasmáli. Nebo ho budou sdílet se slovy „Tohle by se mělo tesat do kamene.“
Je to ukazatel, že je něco oslovilo. To něco, je těžko popsatelné. Je to situace, když dáte do slov kus sebe.
Jasně, můžu vám teď dát praktičtější rady:
Publikujte minimálně jednou týdně a vyberte si, který to bude den. Udržte pravidelnost. Vyrobte si myšlenkovou mapu svého oboru, která se bude větvit do nejpodrobnějších detailů. Na tu se pak můžete kdykoliv podívat, až nebudete mít, o čem psát. Na témata článků se dájí použít nástroje na hledání klíčových slov a frází Skliku a Adwords. Třeba něčemu lidé říkají jinak, tímhle to zjistíte. Třeba to hledají pod jiným názvem.
Tyhle praktické rady nejsou ale tak důležité jako emoce v článku.
Mně pomáhá hudba do sluchátek. Ne každá. Stavím si svůj playlist písniček, u kterých jsem si vyzkoušel, jak mě motivují. Jiné mám na psaní článků, jiné na práci s kódem, u které nemusím moc přemýšlet.
Nesnažte se napsat článek, abyste měli “splněno”.
Pusťte si soundtrack z nějakého velkolepého filmu do sluchátek, zavřete se někam a vždy mějte na paměti, že jdete napsat ten nejužitečnější článek, co kdy kdo v oboru napsal.
Jeden tenista si každý, i tréningový zápas v duchu představoval, že se právě nachází ve finále Grand Slam. I první míček naprosto naprosto nedůležitého rozpinkání pro něj znamenal ten rozhodující finálový. Jak asi tušíte, nakonec to dotáhl na vrchol. I vy si můžete u každého svého článku představit, že právě jdete napsat své životní dílo. Svůj odkaz, který tu po sobě zanecháte, až umřete. Něco, co lidem předá obrovskou hodnotu a ještě dlouho po vašem odchodu se o něm bude mluvit.
Pomáhejte svým čtenářům řešit jejich problémy. Zkuste poradit s řešením do té míry, abyste měli naprosto čisté svědomí. Udělali jste pro čtenáře v problémech všechno, co se textem v článku udělat dalo.
Líbí se mi postoj Willa Smithe. „Když spolu budeme oba dřít, stane se jedna ze dvou věcí. Buď vy prohrajete, nebo já zemřu.“
A o čem budete vytvářet tyhle fenomenální články?
Rodina
Znáte své téma, znáte své PROČ a víte, komu pomáháte. Své publikum, které se chystáte oslovit, si teď na chvilku představte. Představte si ho jako plný kinosál, nebo stadion. Tohle je vaše rodina. Za svou rodinu jste zodpovědní. V každém článku, každém statusu, každém svém vyjádření si představte jednu ze dvou situací.
Buď stojíte směrem k publiku a pomáháte mu. Takže pište o čemkoliv, co pomůže s jedním z milionů problémů vašeho oboru. Lidé před vámi ten problém znají, možná se s ním trápí už dlouho. Udělejte pro ně, co můžete.
Druhý typ textů je, když se otočíte ke svému publiku zády a začnete je zastupovat. V tu chvíli pište texty, které reprezentují jejich názor před světem. Obhajujte je a bojujte za ně. Kritizujte vše, co je ve vašem oboru špatně, zamýšlejte se nad řešením. Přinášejte podněty a výzvy, které zatím nikoho nenapadly.
Stojíte v čele svého publika. Vaše texty jim buď pomáhají, nebo za ně bojují. Něco jako sportovní trenér. Motivuje, vzdělává, pomáhá, podporuje, dělá mluvčího, chrání. Rozhodně to ale nemusí znamenat, že je v daném sportu nejlepší hráč.
Můj blog je pro affiláky (většinou kluci, kteří si vydělávají na internetu z provizí za propagaci cizích produktů a služeb skrz nejrůznější weby) a nově pro blogery (to jsou zase naopak spíš ženy.) Pracoval jsem dlouho a různě jako affiliate manager, což je spojka mezi affiláky a inzerenty (firmy, které platí ty provize za propagaci). Moje práce měla být nestranná, ale nebyla. Víc jsem nadržoval affilákům a kritizoval inzerenty. Bojoval jsem za affiláky a pořád to dělám. Jsem sám jedním z nich a výhody pro ně znamenají výhody pro mě. Jedeme v tom spolu. Jakékoliv zlepšení přístupu inzerentům k nim je něco, za co se postavím.
Odhalení
Tip na skvělý článek a zároveň další běžná obava blogerů.
Svěřte se. Začínající blogeři se bojí jít s kůži na trh. Bojí se otevřít, svěřit se. Pokud mají navíc něco, s čím se stydí svěřit, určitě to bude to poslední, co by napsali na blog. To je ale nejlepší zbraň, jakou máte.
Vím, že to není jednoduché. Vím, že když jdete z nemocnice, to poslední, na co myslíte, jsou sociální sítě a váš blog. Nejste v tom ale sami. Máte své publikum, svou rodinu, pamatujete?
Svěřit se s něčím, na co nejsem pyšný, mi pomohlo a každý den pomáhá budovat důvěru mezi mnou a mými největšími fanoušky. Tedy těmi, kteří si stáhnout nějaký můj materiál, protože je zajímá, co chci říct. Do hodiny jim pošlu e-mail, kde se představím tím nejosobnějším způsobem. Dozví se má tajemství a zjistí, že jsem obyčejný člověk, jako každý.
Databáze kontaktů na lidi, kterým jsem tohle poslal, je nejkvalitnější. Bez důvěry si od vás nikdo nic nekoupí a důvěru si musíte zasloužit. Nabídněte to nejcennější. To nejosobnější ze sebe. Svěřte svá tajemství, své problémy, své velmi těžké zkušenosti, kterými jste prošli. Otevřte se „svým“ lidem a uvidíte, co se stane. Možná jen tou zpovědí pomůžete někomu, kdo prožívá totéž. Možná to má dokonce horší. Možná neví, jak dál a vy mu otevřete oči svým přístupem nebo jen tím, že to znáte. Nikdy nevíte, komu změníte život.
Pokud se vaše odhalení navíc týká oboru, je to něco, co musíte udělat. Na začátku vypadají všichni chytřejší a dál než vy. Ale nejsou, všichni ne. Jděte do té bitvy s nimi a ne proti nim.
Strach
Strach je moje kritérium. Poznám podle něj dobrý článek dřív, než ho zveřejním. Zveřejňovat obyčejné články je svým způsobem pohodlné zůstávání v komfortní zóně. Nic se vám nestane. Co ale kontroverzní články?
Odkrývání soukromí, kritizování oblíbených názorů, kritizování oblíbených lidí? Zpochybňování zavedených postupů? Přiznání vlastního selhání?
Největší úspěch na mém blogu měly ty články, které jsem si před zveřejněním chtěl rozmyslet a smazat ze strachu z dopadů.
A obecně. Největším skokovým růstům mých příjmů vždy předcházelo rozhodnutí pro možnost, které jsem se bál.
Inspirace
Dřív nebo později se vám dostane obor do krve. Chcete, aby se to stalo hned? Tak pište článek každý den. Já takovou frekvencí články nepíšu, ale buduji si návyk vstávat denně v 6 ráno a začít psát. Je jedno, co. I s menším zanícením se vám postupem času dostane ten obor do krve. Pak se stane to, že každý den bude přicházet inspirace. Budete o oboru přemýšlet v autobuse, při vození košíku v supermarketu, při čtení časopisu. Nepůjde to vypnout.
Doporučuji mít v mobilu připravenou poznámku s názvem „texty“. Tam si zapište jakoukoliv myšlenku. Zapište si naprosto každou myšlenku o oboru. Někdy to nemusí být ani věta. Jindy to bude celý odstavec. Nejde nám teď o náměty na články, ale náměty obecně. Někdy je z myšlenky článek, někdy newsletter, někdy jen status. Dopředu to nevím. Díky tomuhle dokumentu ale ráno vstanu a vyberu si téma na článek. Nezírám do bílého papíru a nepotím nějaké nápady na počkání. To nefunguje.
Někteří doporučují si sepsat témata článků na rok dopředu. Tomu moc nefandím, protože vás to omezuje v reagování na aktuality. Vždy se ve vašem oboru něco děje. Můžete na to reagovat. Můžete o tom přemýšlet. Můžete vymyslet něco lepšího.
Nepodceňujte se.
Jednou vás napadne něco jen tak u zírání z auta na pole. Napadne vás něco, co si zapíšete. Později o tom rozepíšete celý článek a ten nadchne všechny ostatní z oboru.
Jednou přijde den, kdy vy, ano, vy osobně, posunete směřování celého oboru. Ne kvůli jednomu článku. Stane se to kvůli dlouhotrvajícímu, konzistentnímu směřování vašich názorů a komentářů. Vaše myšlenky se začnou krystalizovat v jasný názor a poslání. Nakonec začnete za něco bojovat.
Možná si myslíte, že beru blog trochu moc vážně.
Přišli jste sem, abyste zjistili, jak se živit svým blogem, svou vášní. To se jistě podaří. Blog bude vaší full time prací. Nebudete muset chodit do práce. Jsem si ale jistý, že blogu nakonec budete věnovat víc úsilí, než kterémukoliv běžnému zaměstnání kdy předtím. Blog přestane být pouhým koníčkem nebo zdrojem obživy. Blog se stane nástrojem pro vaše životní poslání a to nekončí v 17:00.
Texty a slova jsou a vždy byly velmi vlivným nástrojem, kterého se bály i ty nejmocnější vlády. Skrze slova můžete dokázat nepředstavitelné věci. Na tomto světě jsou lidé, kteří pro článek nasazují životy. To nedělají, proto, že by snad články byly bezmocné.
Podívejte se teď na vaší konkurenci. Vidíte ty články o slevách, létě, o rozbalování kosmetických balíčků a tipech na smoothie?
Tak to není konkurence. Ne pro vás.